JAK JSEM SI NE-ZAJEZDIL V KRASLICÍCH

Po dlouhých letech ježdění na závody, kdy jsem se jen hrabal v kolech, popíjel pivko a na kole se téměř nesvez, jsem se letos rozhodnul, že je třeba s tím něco udělat. Začali jsme se s partičkou z chaty klouzat v okolí Prahy a kupodivu, což zná každý cyklista, nás to hned chytlo. Jelikož naše firma 9395bikes dováží do ČR značku Ibis, postavil jsem si Mojo HD a chtěl ho pořádně vyzkoušet.

Fajn – vyrazili jsme tedy nejdřív na Singltrek pod Smrkem! Boží… Krásný cestičky, kolo pruží, užívám si to jak můžu. To bylo 28.9. 2011. Víkend po tom jsem měl díky dovolené s rodinkou možnost se svézt na Rychlebských stezkách. “Kurňa to jsou teda šutry”, si říkám, ale dal jsem to celkem bez problémů. Pak nějak běžel čas, bavím se s Robem Trnkou, známým fotografem a budovatelem lokálních trailů a Rob mě zve na projížďku do Kraslic. Dvakrát to nevyjde, kvůli jinému programu, mezi tím se ještě stačíme domluvit na nějaké spolupráci při focení a najednou přijde sms, “Neděle je pochystaná, mělo by být ideální počasí na focení, přijeď”. V neděli můžu, teplota stále nad nulou, spojíme práci a “projížďku” po místních „trailech“, bude čurina. Říkal jsem po Trailech??? Nevěděl jsem co mě čeká, ale to bych předbíhal…

S Robem Trnkou se známe už hodně dlouho. Vždycky jsem ho měl za veselého chlapíka co pořád fotí Michala Prokopa – to je ten trojnásobnej mistr světa ve fourcrossu – ale netušil jsem, že taky pořádně jezdí na kole. Pak jsem někde něco četl o tom, jak s kamarádama jezdí po Kraslicích a pořádají si vlastní enduro závody. To mi přišlo pořád ještě celkem normální, ale…

Je neděle 6:00, soukám se z baráku, dávám kola na střechu a už se těším, jak to v Kraslicích na těch “trailech” proženu. Rychle ještě nabírám Kiku, dobrou duši naší party a kámošku Roba a razíme. Po cestě se kochám panoramatama, přece jen, směr Karlovy Vary jsem nejel už hodně dlouho. Když se Kika probudí z dospávačky, tak mi říká, že to tam není prdel, že tam jsou strašný kopce a Rob je prej blázen co staví divný tratě co se nedaj jezdit. No problem, byl jsem na Smrku a v Rychlebech, mám najeto celých 900km, tak co? Cesta do Kraslic proběhla v neděli ráno celkem rychle, tak si stačíme ještě v klidu u Roba dát kávu a snídani.

Plán je jasnej, Rob s LePem jdou fotit Mojo HD a Štefan nás s Kikou provede “crosscountry” vyjížďkou k “Easy Trailu” a pak dál na “Monkey Trail” a třeba ještě stihneme “SSD Trail”. Vyrážíme. Je mlha, 2 stupně, rozhledy žádný, škoda… Hned z Kraslic vyrážíme do strašnýho krpálu. Štefan hlásí, “Tady to je chvilku do kopce, ale jen tak čtvrt hodiny”. Fajn, škrábu se do kopce a říkám si, jak mi to celkem jde, krásná příroda, pražák na venkově, užívám si to. Povídáme si se Štefanem a Kikou o kolech o okolním kraji, o trailech, které tu kluci staví. Všechno se zatím odehrává na širokejch cestách, dokonce i na protější kopec už je vidět. V lese před prvním sjezdíkem vyndavám z batohu kameru. Musím si to přece natočit, ne? Mám dokonce dvě, tak je přilepím na rám a jede se. Sjezdík úvozem si užívám a chválím Štefana, jak to tam maj pěkný a jak se tu prima jezdí. Sakra, za chvíli se to zase zvedá do kopce a Štefan hlasí, “to je jen kousek, tak deset minut”. Ok, zatím můžu a kupodivu si nedávám, tak prostě jedu a kochám se krajinou. Na kopci uděláme pár fotek na památku, sníme tatranku a že prej už bude ten “Easy Trail”. Těším se moc. Mám Mojo HD a nebojím se ho použít!

Asi po padesáti metrech pěkný cesty Štefan zahybá do lesa. K…a kde ta cesta je? Na zemi hledám vybržděné stopy okolo stromů. Kde jsou ty cesty ze Smrku a Rychleb??? Štefan už je dávno v háji, ale pořád celkem pohoda. Sem tam pohozená kláda, nevim co zařadit, ale dávám to. “Easy Trail” přece… Dostáváme se na cestu, kde Štefan čeká, povídáme si a vyhlížíme společně Kikouše. Štefan mi tam tuším něco říkal o tom, že si mám dát bacha, že je tam dál taková díra, ale nějak jsem to asi nechytil. Znovu se rozjíždíme a les začíná nějak houstnout. Dávám si lehký ramínko o strom a přemýslím o tom, proč jsem si nechal u Roba doma chrániče na kolena. Štefan mi najednou před očima mizí v nějaký rokli, za vteřinu z ní vyletí a mizí dál v lese. Něco mi v hlavě bliklo, že to bude asi ta díra o který mluvil. Nejsem srab, tak tam vletím! Bohužel jsem tam ale srabácky vlítnul  a do protisvahu už nemám rychlost. Nevim jak jsem to ustál, tak tak jsem vytrhnul nohu z pedálu a odskákal po ní až dolu, ale nespad jsem. Naplnilo mě totální blaho – jsem furt celkem dobrej, nebácnul jsem. Pak jsem ještě musel na zbytku trailu několikrát koloběžkovat, ale byl jsem celkem spokojenej. Na to, že jsem to jel poprvé, tak dobrý.

Po několika upozorněních od Štefana, že tenhle kopec je jen malej kopec, tak deset minut max., jsme se dostali k “Monkey Trailu”. Štefan opět zmizel z dohledu a já najednou čumím na hromadu šutrů v lese před sebou, přes který zdálivě nesmyslně vede stopa od pneumatik. Dávám si opět rámínko do stromu, pak koloběžkuju a pak radši slezu. Ty šutry jsou nějaký podezřele velký a je jich nějak podezřele moc. Dole chytnu Štefana a ten mi s nevinným úsměvem říká, že tohle je takovej “oldschool trail”, že tohle už jezdí jen tak pro zábavu. Cožééééééé??? Zbytek cesty si už jen říkám, co já dělám špatně? Vyjížďku si pak vzhledem k zimě krátíme a sjíždíme zpět do Kraslic. “SSD Trail” se nekoná a je to možná vlastně dobře. Zmrzlý jak drozdi se v místní restauraci setkáváme s Robem a LePem, kteří se vrátili z focení. Hned se Roba ptám, co to jako má tudleto znamenat? Rob se jen smál. Smál se i mým historkám z natáčení, smál se i mýmu oblečení, smál se úplně všemu. Přepadl mě názor, že Rob Trnka je „Highlander“ a že dokud mu někdo neusekne hlavu, jak to bylo v tom filmu, bude po těch Kraslicích běhat pořád a pořád se mi bude smát. No nic, žádnej učenej z nebe nespad a já jsem si to i přes moje ramínka do stromu a koloběžkování po trailech moc užil. Neděle byla prostě boží a já už se těším na jaro, až to napiluju, nakoukám na Pinkbiku, dám si to znova a Robovi to ukážu. Ono je totiž kupodivu to trailování a to moje HDčko silně nakažlivý…

Zpět